Obsah rpm balíčku si definuješ sám. Stejně tak kontroluješ i kvalitu skriptu, aby dokázal bez problémů aktualizovat konfiguraci příslušného stroje (asi nebudou všechny úplně stejné).
Jediná výhrada je, že je to relativně pomalé.
Pokud bys chtěl provádět změny, které vyžadují rychlou aplikaci, pak by asi nebylo moc vhodné zatěžovat server třeba každých 5 minut skriptem jen kvůli zjištění, že není potřeba aktualizovat konfigurační balíček.
Obvykle se konfigurace načítají ze vzdáleného distribučního místa. Přístup může být povolen podle topologie a zabezpečení. Běžně se používá SSH nebo rsync, ale v lokální síti lze použít třeba i hlavní httpd, ftpd nebo i Sambu.
Skript samotný můžeš samozřejmě distribuovat pomocí rpm balíčku.
Pokud budou v balíčku jenom vlastní dodatečné soubory (/etc/httpd/conf.d), je to jednoduché. S modifikací souborů, které patří jinému balíčku (conf/httpd), jsou spojena jistá rizika, řeší se nejlépe s využitím %trigger skriptletů.